Nízký náklad .

Královna Johana Pokřtěna v Senátu
Na tři desítky hostů si nenechaly ujít slavnostní prezentaci pamětní ražby vzdávající hold české královně Johaně z Rožmitálu.

Symbolický křest se uskutečnil v Rytířském salonku Senátu PČR. Kmotrami se staly 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková, generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková a Lenka Tomešová z České manažerské asociace.

Lepší místo pro událost, které smyslem bylo představit medaili Johana z Rožmitálu, organizátoři zřejmě zvolit nemohli. Historické prostory Valdštejnského paláce dokonale umocnily atmosféru ceremoniálu. Jeho oficiální část zahájil profesor Václav Liška, předseda spolku Svatobor. Po něm pak promluvily „kmotry“ nové ražby Naděžda Goryczková, Lenka Tomešová a Alena Gajdůšková. Krátkou řeč pronesl také autor návrhu ražby akademický sochař Michal Vitanovský: jeho slova i výsledek jeho práce ocenili přítomní potleskem.
„Zpočátku jsem svoji účast bral jako společenskou povinnost, nakonec se z toho stalo velmi příjemné setkání se zajímavými lidmi. Těch formalit bylo opravdu minimum,“ zhodnotil umělec a zároveň publicista, který se netají zájmem o valdštejnské období i samotný Valdštejnský palác.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.

Michal Vitanovský čerpá inspiraci z historie
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům českých pamětních medailí a mincí.

Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům českých pamětních medailí a mincí. Jenom ražených realizací má na svém kontě více než sto. Spolu se sedmi stovkami litých artefaktů tak vytvořil dílo obdivuhodného rozsahu. Od devadesátých let se zabývá také tvorbou insignií. Je autorem nejvyššího českého státního vyznamenání Řádu bílého lva. Až do roku 2004 pravidelně vystavoval na přehlídkách mezinárodní federace medailérů (FIDEM). Michal Vitanovský je nejen významný sochař a medailér, ale také autor odborných textů, polemik a esejí. Založil občasník AUM (časopis Asociace umělců medailérů), který několik let ve vlastní režii vydával a do něhož přispíval vtipnými postřehy.

Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Předpokládám, že při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…

Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Když dostanu například zadání na medaili k výročí pana toho a toho, řeknou, že na jedné straně má být portrét, ale revers většinou zůstává plně na autorovi. U řádů je naproti tomu přesně definováno, co bude obsahovat, což trochu svobodnějšího ducha děsně dráždí. Třeba takový Jirka Harcuba se nerad nechává svazovat, a když jsme absolvovali soutěž, tak mu vadilo, že jsou ty věci rozepsané přesně na milimetry.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU