Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce
Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.
Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.
Mincovnictví USA (3)
Zrození mincovny a dolaru
Rychle se rozvíjející USA ve snaze sjednotit roztříštěné oběživo zavedly decimální systém, jehož základní jednotkou se stal dolar a po dlouhých přípravách byla roku 1792 zahájena ražba prvních centů ve federální mincovně ve Filadelfii. Nově založená mincovna se od počátku potýkala s nedostatkem kovu, epidemiemi, požáry a spekulanty, kteří nakonec téměř zničili dolar a jeho zlaté násobky. Dolar nakonec zažil krátké období rozkvětu, které ale roku 1837 ukončila hospodářská krize.
První pokusy o zavedení federálních mincí se datují během války za nezávislost, kdy se dolar roku 1776 stal jedinou mincí kontinentální měny. Postupná devalvace a nedostatek stříbra ale myšlenku federálního dolaru opět pohřbily a oběživo zůstalo nadále roztříštěné. Sjednocení měny se ukázalo jako nezbytné i po skončení války, kromě anglických šilinků a pencí v USA hojně obíhaly i španělské stříbrné mince. Kvůli nekompatibilitě anglického a španělského peněžního systému se při obchodování používaly převodní tabulky a účetnictví muselo být vedeno v obou měnách. Kongres se proto rozhodl pro zavedení decimálního systému, který měl vše sjednotit a zjednodušit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU