Raritní stříbrné ražby.

POKLADY Z VRAKŮ (3) Daleká cesta do Indie
Kromě španělských galeon naložených zlatem čelily nebezpečí na moři i holandské, anglické, francouzské a portugalské lodě, přivážející poklady z Nového světa a Orientu.

Dlouhá cesta z Dálného východu se stala stejně významnou jako španělsko–karibské spojení. V Evropě vznikaly Východoindické společnosti, které vysílaly své flotily s nákladem mincí na nebezpečné plavby a o výnosné orientální trhy spolu soupeřili dva velcí rivalové: anglická East India Company a nizozemská Vereenigde Oostindische Compagnie.

Východoindické společnosti
Obchodování s Dálným východem bylo navzdory všem nebezpečím extrémně výnosné a po celé Evropě vznikaly Východoindické společnosti, které každoročně posílaly své flotily na dlouhé plavby a soupeřily mezi sebou o lukrativní trhy. Jako první byla roku 1600 založena anglická East India Trading Company následovaná roku 1602 nizozemskou Vereenigde Oostindische Compagnie. Kromě nich vznikly i dánská Ostindisk Kompagni (založena 1616), francouzská Compagnie française pour le commerce des Indes orientales (působící v letech 1664–1769) nebo portugalská Companhia do commércio da Índia (založena 1628).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.

Osvobozené Československo
Oběh platidel po druhé světové válce

Stará národohospodářská poučka praví, že přes měnu lze nejsnadněji a nejúčinněji vysávat porobenou zemi a Československo je toho zdárným příkladem. Otázkou obnovení poškozeného hospodářství se s blížícím koncem války stále intenzivněji zabývala exilová vláda v Londýně pod vedením Dr. Edvarda Beneše. Potíže, se kterými se tehdejší vedení muselo potýkat, však vychází už z předmnichovského vývoje.

Od Mnichova k Protektorátu
Po nástupu nacistů k moci a jejich narůstající agresi vůči okolním zemím se československé úřady od poloviny třicátých let začaly zabývat otázkou válečně-hospodářských příprav pro případ ozbrojeného konfliktu. V rámci nich rostly investice do armády na modernizaci výzbroje, školení mužstva či budování rozsáhlého systému pohraničních pevností. Prostředky se dílem hradily z řádných státních příjmů a částečně čerpáním půjček lombardováním státních cenných papírů (půjčka obrany státu, pokladniční poukázky). V roce 1938 se stát rozhodl splatit svůj státovkový dluh vůči centrální bance a současně financovat válečné výdaje tiskem nekrytého oběživa, díky čemuž byly stávající bankovky po 50 a 100 Kč prohlášeny za státovky. Jejich převzetím stát získal více než 3,7 mld. Kč, z nichž 2 miliardy použil na úhradu státovkového dluhu a jednu miliardu na splacení dluhu u Národní banky. Zbytek byl určen na krytí dalších závazků a případné budoucí mobilizační výdaje.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2015.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU